1. týden na cestách

Švédsko. Země, kterou miluju už od dětství a určitě jsem v ní některý z minulých životů žila, neumím si to jinak vysvětlit. Tak tuhle nádhernou zelenou zemi jsem si vybrala jako první zastávku své roční cesty po Evropě. Plán byl projet Švédsko na sever, tam to stočit do Norska a projet Norsko dolů... Jenže odjezd se kvůli opravám, servisům a různým instalacím posunul o celý měsíc... prostě co mělo být za 5 dní, bylo za 10 dní, apod, a protože nechci kvůli zimě nijak pospíchat, odkládám Norsko na jaro. Aktuálně projíždím Švédsko na sever po středovýchodní straně a vrátím se po západní straně.

Nebudu tady asi úplně sdílet konkrétní místa, trasy, jídlo a podobné kulturní věci, ale tipy a různé důležité informace ze zemí kde budu sem určitě dám. Pokud by ale někoho zajímalo něco víc, napište. Tohle bude takový můj roční deník.

První dny za volantem

Zpátky k prvnímu týdnu na mojí cestě. Já, moje fenka Bea a náš Hynek. Tak říkám našemu obytnému domku na kolech. Konečně se všechno snad opravilo, nainstalovalo a my vyrážíme směr Německo s cestovním plánem, kterej mi samozřejmě zase byl k ničemu, protože všechno bylo jinak. Řidička jsem sice velmi zkušená, ale obytné auto jsem na delší trasu řídila poprvé a vůbec jsem nečekala, jak unavená z té cesty budu. Až ve Švédsku mi došlo, že to není jen velkým autem, ale i prostředím. Švédi mají rozsáhlou síť dálnic a rychlostních silnic, cesty jsou na jízdu příjemné a opravdu široké, což dává smysl, všichni mají velká auta a u každého domu stojí minimálně jeden karavan. A další důležitá věc, Švédi nepospíchají, jezdí klidně, pomalu, bez stresu, na nikoho se nelepí, nikoho nevytrubují, k obytným autům i karavanům jsou ohleduplní, stejně jako k cizincům. A pak zpomalíte, protože můžete. Tuhle vlastnost mám na Švédech nejraději, ten klid. U nás pořád někdo pospíchá, když jedete pomaleji, každej blb se vám lepí na zadek, troubí a hystericky šermuje rukama. Vyloženě se vám pak jede jedna radost :) I můj švédský kamarád Michael mi to potvrdil. Říkala jsem mu, jak jsem unavená z té jízdy a on povídá: "Přestaň pospíchat. Tady nemusíš. Užij si tu cestu. Řídíš velký, těžký a starý auto, zpomal a uvidíš, že to bude lepší." Měl pravdu, já zpomalila a najednou mě to začalo bavit.

Nocování na divoko

Nocování. Kdo mě zná ví, že jsem nesmyslně vystrašená, když mám v cizí zemi porušit pravidla. Přiznávám, je to tak, a doufám, že se to díky téhle mojí roční akci odnaučím. Ve Švédsku je v pohodě spát venku 24 h na divoko, když nikoho neomezujete, nestojíte na soukromém pozemku nebo na místě, kde je stání zakázané. Přesto jsem zpočátku byla nervozní. A popravdě pořád trochu jsem. Ale vždycky si říkám, co se může stát, maximálně mě pošlou pryč, tak odjedu. To je výhoda obytného auta. Ženy určitě napadne otázka, zda se nebojím být někde sama v autě přes noc... holky asi takhle, někdy jsem trochu nesvá, ale vyhledávám místa, která nejsou úplně opuštěná, používám různé aplikace, kde už jsou recenze od jiných lidí a jde to. Navíc Švédsko je klidná země a teď v létě plná kempařů. Jo a ještě jeden poznatek, ve Švédsku je v létě krátká noc, a čím výš jedu, tak je kratší, takže na zvykání si ideální :) A to nejdůležitější, nechci si ošklivé věci připouštět, takže jakoukoliv podobnou myšlenku zaženu něčím pozitivním... třeba, že je tady nádherné jezero a jsem šťastná, že tohle můžu žít a jít v noci po Praze je milionkrát nebezpečnější.

Zlomený klíč a tekoucí voda

No a pojďme si říct, co už se nám stihlo stát. Druhý den cesty v Německu se mi podařilo zlomit klíč, který pasuje na většinu zámků.. kufr, dveře auta, voda, odpad, nářadí... naštěstí nezůstal v zámku, podařilo se mi ho vytáhnout, ale bylo to o fous. Měla jsem jeden náhradní, ale i ten byl z mosazi a ne z oceli, takže měkký materiál a už také podivně naohýbaný. Byl pátek večer a bylo jasné, kam povede naše sobotní cesta, do města kde mi udělají náhradní klíče na počkání. Naštěstí v té době se mnou byl ještě můj syn, protože upřímně nevím, jak bych to jinak vyřešila.... venku bylo okolo 30 stupňů, v autě horko, klíče dělali jen v centru německého města v nákupním centru a mám s sebou svoji fenku Beu. Takže jsem dorazili do Německa, zaparkovali, Šimon vyrazil nechat přidělat klíče a zase jsme mohli vyrazit dál. Pak nás čekala příjemná cesta Německem až do přístavu odkud jsme trajektem dorazili do Trelleborgu.

Tam nás čekala první zkušenost s doplněním vody a vyprázdněním černé a šedé vody. Dojeli jsme k prvnímu servisnímu místu, kde bylo velmi rušno. Samé restaurace u pláže plné lidí a přes cestu my :) S trochou komplikace jsme to zvládli, ale stihli jsme se se synem pohádat. Takové "pohodové" vyprázdnění všeho to bylo. No a než syn odlítal zpátky do Čech, začala nám po sprchování téct voda zpod sprchového koutu. To už jsem začínala panikařit, protože tohle bylo na servis. Moje angličtina není úplně ideální a syn odlítal. Měla jsem dvě možnosti, volat servis, jejichž hodinová sazba je cca 1400 SEK (to na mě šly mrákoty) nebo napsat kamarádovi, který je tesař a všechno si opravuje sám. Bydlí cca 150 km od letiště, kam jsem syna druhý den vezla. Bylo jasno, napsala jsem mu a hned z letiště jela k němu. Jelikož byl hodně vytížený, ale chtěl mi pomoct, musela jsem si na opravu chvíli počkat a strávila u nich na zahradě ve svém autě 5 nocí. Nakonec to bylo vlastně moc fajn, odpočinula jsem si od řízení, udělala docela hodně práce a těšila se až vyrazím dál.

Co mi první týden dal

Člověk vždycky až zpětně pochopí, že některé průsery jsou vlastně fajn, protože nás zastaví a může tak přijít odpověď, klid, nápad, nebo cokoliv jiného co bychom jinak přehlédli. Teď už jsem zase dál na cestě na sever a plánuju další klidný čas, víkend na malém ostrově u jezera v oblasti Dalarna. Po víkendu se chytám na první velký vysokohorský trek a neskutečně se těším. Tady už začíná být lehce cítit ten švédský sever, na který jsem se tolik těšila.

Jo a plňte si ty sny, někdy je to těžký, ale víte co, život musí za něco stát, ne?