Jak najít to "svoje" podnikání

Určitě tohle znáte... chcete podnikat nebo dělat to, co vás baví. Závidíte ostatním, že oni to svoje mají, že vědí, ale vy prostě nevíte. A tak si říkáte, že asi jste výjimka a nic takového pro vás neexistuje a máte prostě dál dělat nějakou práci, čekat na zimní a letní dovolenou, občas někam vyrazit s kamarádkami a dál vás nečeká nic. Stejně vám to pak nedá, a tak sednete k internetu a hledáte, jak najít to, co vás baví, a tam se dočtete, že máte zavzpomínat na své dětství, kdy jste byli ve flow a šťastní. Nebo si zvědomit momenty, kdy v tomhle věku děláte něco, co vás baví. Chvíle, kdy zapomenete na svět okolo. A tak teda přemýšlíte a nemůžete na nic přijít, protože jediné, co vás fakt baví, je třeba péct nebo si číst nebo jít se psem do lesa.

A tak máte zase ten pocit, že tohle asi nebude ono a žijete teda dál jako dřív. Jen o kus víc s nenaplněným pocitem, že něco ve vašem životě chybí s tím, a že nevíte jak najít to svoje podnikání a možná to ani není nic pro vás. Jenomže ten pocit sílí, nemizí, naopak je intenzivnější, hlasitější a vy jste frustrovanější a nešťastnější, protože nevíte vůbec, co s tím a jak žít dál. Víte jen, že takhle už to dlouho nevydržíte a asi se brzy zblázníte, protože život vám protéká mezi prsty, práce vás nebaví víc a víc a není nic, čeho byste se chytli. Kéž byste tak měli talent na šití jako támhle Hanka, nebo uměli keramiku jako Alena, nebo třeba rozuměli kávě jako Milan... Nejste šťastní, pořád přemýšlíte, co byste mohli tak zrealizovat, čím byste se mohli živit, vydělávalo by vám to a mohli odejít z té příšerné práce, kde vás strašně nebaví.

Řeknu vám tajemství :) I pečení, čtení knih nebo venčení psa může být přesně to vaše. Jen to chce být otevření nápadům a možnostem a nezavrhovat nic, co vám přijde na mysl. Ani si nepřipouštět věci jako: je toho už hodně; to dělá každý; je blbost chtít se čtením knih uživit. Živit se můžete úplně čímkoliv, vydělávat si tím dobře na živobytí také, ale peníze nesmí být to, co bude určovat pravidla. A věřte, že vím, co říkám (píšu). Sama jsem si tím prošla a z úspěšně rozvíjejícího se podnikání mé vysněné značky jsem ze dne na den skončila vyhořením. Je to rok a já doteď nemůžu nic z toho ani vidět. A neznamená to, že jsem všechno zahodila, jen to teď vůbec neřeším a třeba to jednou zase přijde a třeba taky ne. Ono totiž ve chvíli, kdy jsem tu značku pustila úplně, žádný tlak, žádné musím, potřebuju, je to škoda... tak pak přišlo ze dne na den něco jiného, samo. A tam si držím tu radost a potěšení a ani se tím neživím. A neříkám, že jednou třeba nebudu... nechávám to plynout a čekám, kam se s tím posunu. Ale o mé značce LUNA napíšu samostatný článek.

Pojďme zpět k vám. Všechny ty tipy, co jste už určitě na internetu našli, jako zavzpomínat na dětství nebo co vás teď pohltí natolik, že zapomenete na okolí i starosti, tak jsou pravda a rozhodně bych tomu věnovala nějaký čas. Ne hodinu nebo dvě, ale fakt klidně víkend. Stačí si zkusit odpovědět na otázku: Kdy mi naposledy bylo hezky? Co jste v tu chvíli dělali? Pokud ani tohle nezafunguje, je tady další bod. Co máte rádi? Opravdu, co si rádi prohlížíte, co vás zajímá, v čem se rádi přehrabujete, o čem si rádi čtete, co si nenecháváte ujít. Například moje kamarádka vůbec nevěděla, co dělat. Pořád dokola mi opakovala, že to mám jednoduchý, protože už od dětství miluju módu, upcykl, barvy a šití. Měla pravdu ❤️ Ale ona sama má obrovský potenciál ve spoustě odvětvích, jen to nevidí. A co vidí, neumí uchopit jinak, originálně.

Ukázala jsem jí několik směrů, kudy konkrétně může jít. Jeden příklad z mnoha: miluje obdarovávat druhé, miluje pro ně shánět dárky (a pozor, ne jen blízkým, ale i cizím lidem, jako jsou učitelky ve škole jejího syna) a pokaždé je to dokonalost sama. Jako dostat od ní dárek, je vyloženě dětská radost. Nejenže je krásně zabalený, ale i originální, dokonalý a nikdy není jeden. Už teď se těším na Vánoce 😂 No a co s tím? Mohla nabídnout službu Pomoc s výběrem dárků. V zahraničí standardní služba, u nás měla šanci být mezi prvními. Nešla do toho, přišlo jí to super, i by ji to bavilo, ale... a teď to začne... potřebuju tohle a tohle, a to není tak jednoduché, nejdřív musím mít tohle, a co když to nikdo nebude chcít, a potřebuju pořádnou podnikatelskou strategii... těch výmluv, proč to nejde, bylo nesčetně. Přitom stačilo mít název, logo, dát si inzerát na Facebook, rozhodit sítě mezi známé, kamarádky, kolegy i bývalé kolegy a jeden spokojený klient vám přitáhne dalších několik klientů. Je opravdu hodně lidí, co nesnáší shánět dárky. Nemají na to čas, nebo prostě neví, co kupovat. Ale mají peníze. Měla další velkou výhodu. Mě vedle sebe jako podporu a pomoc s řešením a budováním značky. Zároveň bych jí pomohla s brandingem. Ani tohle ji nezlomilo. Škoda, byl to super projekt.

Moje druhá kamarádka má neuvěřitelný cit na přírodní bytovou dekoraci. Jako co ona dokáže vymyslet s obyčejným kusem kůry z lesa, padá mi brada. Ta už by do toho i šla, ale jí zase v té hlavě ten šťoura říká: Peníze, hlavně vydělat peníze, tohle tě neuživí, co budeš dělat bez peněz. A ty nemáš na to podnikat, ty to nezvládneš, raději pracuj pod někým. A víš co, vždyť ty chceš ten kolektiv, potřebuješ tu jistotu každý měsíc. A ono tě to třeba bude i bavit v té práci, to už vydržíš do důchodu. Ufff, z tohohle mě mrazí. Do důchodu má asi 15 let. Jakože 15 let dělat něco, co mě nebaví?

Takový mrhání časem, životem, svým potenciálem. Zahodit touhu a radost jen kvůli strachu. Já to chápu, taky se bojím, že ty moje projekty neklapnou, ale já se spíš bojím toho, že bych musela jít dělat něco, co mě nebaví, to mě děsí víc. Nebo že ten život neprožiju, ale přežiju. Nechci jednou ležet na smrtelný posteli a říkat si: Měla jsem to alespoň zkusit, škoda. Řeknu vám jednu věc. Každý jsme dostali do života nějaké dary, každý máme jiné, každý jsme originál, co do člověka i do kreativity, nikdo nejsme stejný. Ty dary, které jsme dostali, ty nemáme na to, abychom jimi mrhali, ale abychom je využili. Abychom jimi byli prospěšní druhým lidem i sobě. Tohle je ten pravý důvod, proč je máme. A to je taky ten důvod, proč jsem začala dělat mentoring. Abych vám všem, co máte strach nebo nevíte, pomohla najít vaši cestu. Pomohla zrealizovat váš nápad. Pomohla vám splnit si sen. Od toho je život, plnit si sny, dělat si radost. Když my budeme spokojení, budou spokojení i lidi okolo nás. Nejenže je to nakažlivé ☺️, ale taky inspirativní.

A teď něco osobnějšího, co vás třeba přesvědčí a najdete odvahu udělat první krok sami k sobě. Jsem svobodná žena, je mi 49 let, samoživitelka, měla jsem zatraceně šílený dětství, nulovou pomoc a podporu rodiny, za sebou 7 let domácího násilí... ale nikdy jsem se nezlomila, protože jsem věřila v sebe, protože jsem věřila, že život mi může dát víc, i po těch pádech, který jsem zažila. Na mateřské jsem se naučila dělat grafiku, která mě živila a živí i dnes. Po 7 letech týrání jsem dokázala odejít od psychopata a nezatratila všechny muže kvůli jednomu. Sama jsem vychovala, dnes již dospělého, syna, který je můj největší dar a požehnání. Ve 44 letech jsem založila značku s oblečením, naučila se šít a dokázala prorazit i v zahraničí. Ve 49 letech jsem prodala tiny house, pořídila si staré obytné auto a odjela do světa splnit si sen a cestovat. A tenhle článek vám píšu ze svého domu na kolech, se kterým stojím na severu Švédska na odpočívadle a mířím směr Trelleborg, odkud se vydám dál až do Portugalska.

Jo, a jestli se ptáte, jestli se nebojím, tak bojím. Ale toho, že svůj život neprožiju! Nebojte se plnit si sny, život vám půjde naproti, když se odvážíte. A klidně napište, třeba vás dokážu namotivovat k prvnímu kroku.