Máš nápad na vlastní značku, ale nevíš, jak začít?

Chodíte na trhy, podporujete lokální značky a tajně toužíte sami nějakou značku vybudovat. Nebo tvoříte a nebaví vás už to jen rozdávat po kamarádkách nebo dělat do šuplíku. Nebo prostě máte nápad, který chcete zrealizovat, jen nevíte, jak začít, jaké první kroky udělat.

A tak se jednoho dne odhodláte a řeknete si, že to prostě zkusíte. Hledáte, zjišťujete, skládáte to až do bodu, kdy vám z toho všeho je těžko, je toho moc, nevíte, čím začít, plácáte se v tom, stojí to hodně peněz a vy nemáte dostatečný kapitál, rodina vás nepodporuje, kamarádi odrazují, že tohle dělá každý, a tak to celé, v lepším případě, odsunete na někdy příště… až budou peníze, až bude víc času, až děti vyrostou, až, až, až…. A v horším případě to uzavřete jako nějaký nesmysl, který se zrodil ve vaší hlavě a bude lepší se držet jistoty a dělat dál, co děláte doposud.

Váš nápad přišel, protože chce být realizován.

Rozumím všemu tomu strachu, obavám, „argumentům“, přesto budu oponovat a na rovinu říkám, že v tuhle chvíli jdete sami proti sobě. Když se ve vás začne hlásit o slovo nápad, na který neustále myslíte, toužíte jej zrealizovat a cítíte, že je to ono… (a nemyslím tím, že v něm vidíte jen úspěšný obchod, protože tohle nesmí být hlavní důvod, proč jej realizovat), přišel čas s ním vyjít na světlo. Je potřeba postavit se obavám, neposlouchat, co si myslí okolí, v lepším případě se jim ani nesvěřovat, pokud si nejste jistí, že vás nepodpoří… samozřejmě tím nemyslím partnera.☺️ Poslouchat sebe samu a věřit si.

Kašlete na všechny ty složité marketingové rady, autenticita je cesta k úspěchu. Nechtějte oslovit všechny zákazníky, nikdo tu nejsme pro všechny, dělejte přesně to, co milujete, tvořte podle sebe, realizujte své sny, podnikejte potřebné kroky a úspěch se dostaví. Jděte za lidmi, to je ta největší marketingová zbraň... autenticita. Potkat své zákazníky, pobýt s nimi, věnovat jim svůj čas, představit nejen svůj produkt, ale i toho, kdo za ním stojí, sebe.

Když jsem začala budovat svoji značku udržitelného oblečení Luna, bylo mému synovi 15 let (od jeho 4 let jsem byla samoživitelka), byla jsem 4 roky po rozchodu s psychopatickým partnerem, kde jsem zažívala po několik let psychické domácí násilí, neměla jsem žádnou podporu rodiny, jen přátel. Neměla jsem našetřené vyšší rezervy, nebylo z čeho je tvořit, žila jsem v pronajatém bytě v Praze a chodila na plný úvazek do práce.

Ale měla jsem svůj sen a touhu dělat něco, co miluju a už ne jen pro sebe, ale pro lidi. Založila jsem Lunu, udržitelnou značku oblečení. Udržitelnou doslova, protože jsem vyráběla oblečení z upcyklovaných a deadstockových látek, takže žádná masivní výroba, nic se nedalo opakovat, prostě limitované edice. Vůbec jsem netušila, jak začít, ale věděla jsem, že to mám zkusit, tak jsem začala cestou pokus omyl. Neřídila jsem se žádnými marketingovými strategiemi, nebavilo mě to a přišlo mi to neosobní, moc byznys, prostě to se mnou nerezonovalo. Potřebovala jsem být sama sebou, nehrát si na velkou podnikatelku, chtěla jsem přece jenom dělat to, co mě baví, tak jsem šla přímo k lidem a začala objíždět trhy. Dařilo se od začátku, milovala jsem s lidmi mluvit, sdílet svoji cestu a tvorbu, měla jsem radost, že oni mají radost a popravdě prodejů online jsem měla minimum. Možná, kdybych se na to zaměřila, bylo by jich víc… no, spíš určitě než možná, ale já tudy jít nechtěla. Tím, že jsem na plný úvazek pracovala, to bylo opravdu náročné období, ale krásné. Nikdy jsem netvořila pro velký úspěch, přesto přišel. Na jednom trhu mě oslovila redaktorka z Harper’s Bazaar, že by se mnou ráda udělala rozhovor… no málem jsem si sedla na zadek.☺️ Hodinu na to mě oslovily tři ženy z Německa a pozvaly mě na svůj designový trh, který každoročně pořádají v Německu. Tam jsem pochopila, že svoji tvorbu mohu ještě posunout dál směrem, který mě opravdu baví nejvíc, a to je upcykl. Za 3 roky Luny jsem v ČR prodala asi 2 upcyklované věci, v Německu to bylo naopak, tam nejvíc frčel upcykl. A bylo jasno, zaměřím se na zahraniční trh, protože mi dá mnohem větší volnost v tvorbě, která pro mě byla nejdůležitější. A tak jsem budovala svoji značku dál v zahraničí, dokud nepřišla stopka…

Přišel tlak na výkon a výdělek.

Najednou jsem se dostala po letech do fáze, že už jsem netvořila z radosti, ale z tlaku na výkon a výdělek. Přestávalo se dařit, do cesty mi chodilo nesčetně překážek skrz auto, výrobu a moji únavu a vyčerpání, dokud jsem nepochopila, že takhle ne. Najednou jsem přestala mít radost z tvorby, to co jsem milovala, mě nebavilo. Zastavila jsem se a po delší době došla k závěru, že už jsem si splnila vše, co jsem chtěla a nemám se v téhle oblasti kam posunout dál ve směru, který bych chtěla.

Luna dál žije, ale už jinak, mám svoje klienty, kteří se mi vrací, tvořím do komisních prodejů do zahraničních butiků a uvidíme, co bude dál. Čeká mě cesta po Evropě a jelikož miluju blešáky, určitě zase něco vytvořím, jiného, originálního. A určitě bude i nějaký trh, protože jestli na nich něco miluju, tak rozhodně ten kontakt s lidmi. Jo a jestli si myslíte, že jsem nemusela poslouchat, že hadrama se nedá uživit, nebo že kdo by tohle kupoval… ty jo, tolikrát… ale všechno má svoji cílovku, když ne tady, tak venku, prostě je potřeba věřit tomu, že nápad přišel proto, abyste ho zrealizovali a je jedno, jestli to budou třeba šperky z korálků. A že je dělá hodně žen, no a? Tak budou něčím výjimečnější… třeba jedinečným balením s krásnou básničkou, třeba originálním přívěškem, nebo limitovanými edicemi, je tolik možností. Důležité na tom všem je jedna věc, nehledat důvody proč něco nejde, ale věřit, že jdete správně, a pak se to začne skládat.

Tak to byl ve zkratce můj příběh. A kde jsem nyní? Celé mě to zavedlo k tomu, že pomáhám malým značkám začít, přetvořit nápad v realitu, ukázat cestu z chaosu… prostě vedu lidi na jejich cestě za splněnými sny. A jak jsem k tomuhle došla? Nejenže za mnou chodilo čím dál víc lidí si pro radu, jak s čím začít, ale během jednoho týdne mě oslovilo 6 známých, kteří nezávisle na sobě potřebovali totéž… rozjet něco, co už mají dlouho v hlavě a neví, jak. Někdo už měl projekt v realizaci, někdo teprve v hlavě a věděl, že jen neví, jak začít, někdo se prostě jen bál vystoupit z komfortní zóny a měl hodně svých ALE… prostě každý měl svůj příběh a sen, který si chtěl splnit, jen nevěděl jak. A protože já miluju hledat cesty a řešení, protože vidím v každém člověku potenciál, a protože věděli, že jim pomohu tu cestu najít, tak přišli za mnou a já si díky nim a celému tomu procesu uvědomila, že když s nimi pracuju, mám tolik energie, jakou jsem nikdy neměla. Cítím obrovskou radost z toho, že někdo si plní sen a já u toho můžu být. Ta radost, kterou oni prožívají ze své nové cesty a euforie, kterou prožívám já s každým klientem, je nepopsatelná.

A tohle je teď moje cesta, být tady pro ty, kteří chtějí, ale neví jak, bojí se, nebo prostě nemají nikoho, kdo by věřil jejich cestě. Nebojte se a udělejte svůj první krok ke splnění svého snu, uvidíte, že to fakt stojí za to!