Zase o kus blíž severu

Mizerná kvalita fotky a kapky na okně, ale musela jsem vám sem tu nádheru dát.

Konečně jsme dorazily do hor. Spíme na stellplatzu hned u vstupu do národního parku Fulufjället na západě Švédska. Měly jsme totálně pohodovou cestu se zastávkou u jezera. Miluju, jak si Švédi jen tak přijedou na parkoviště, vytáhnou prut z kufru auta, sejdou k jezeru, uloví večeři a jedou domů.

Dnes jsem po cestě přemýšlela, že bych si moc přála potkat konečně nějakého losa. Vloni ani letos se mi nepoštěstilo. Asi hodinu nato, co si to jedu těmi horami, bliká proti mě auto a stojí. Říkám si, asi nějaká porucha. Nene, tři nádherní sobi si pochutnávali na zeleni u cesty a nějaký auta je vůbec nezajímaly. Byli tak rozkošní... A tak jsme tam všichni stáli asi deset minut a naprosto si užívali tu nádhernou podívanou... teda já alespoň jo, protože tohle jsem si přála. A je jedno, že to nebyli losi. Byla to realita. Žádná ZOO, žádná obora, ale volně žijící zvířata v divočině.

Byla jsem zase o kus víc šťastná. Až si říkám, kam až ta radost může jít. Jsem dojatá ještě teď, když to píšu a neumím ani říct, jak moc jsem vděčná, že tohle žiju. Vím, opakuju se, ale lidi, nebojte se žít svoje sny, protože pak poznáte tenhle nádhernej pocit vděčnosti. Když si to dovolíte, když překonáte strach, kterej vás svírá, nebo obavu, že ve vás nikdo nevěří. Čert je vem, vy jste tady za sebe a každej máme to svý. A že se to někomu nelíbí? No a???

Jo a můžete si být jistí, že já ve vás věřím. A pokud o sobě pochybujete, napište mi. Ne kvůli konzultaci, prostě jen tak mi nasdílejte svoje obavy, je fajn nebýt na to sám. No a my se odebereme ke spánku, protože brzy ráno nás čeká konečně pořádnej výšlap. A třeba tam potkáme losa nebo medvěda? 🙈