Jak jsem si chtěla zkusit žít?

Fakt se mi to děje. Tolik jsem si v životě přála vyrazit do světa, rok žít třeba v obytným autě, různě přespávat, pracovat na dálku, tvořit, zkusit si makat na rostlinné farmě, být svobodná. Sjížděla jsem spoustu videí, sledovala účty na instagramu a věřila, že i mně se to podaří. Podařilo. Je mi 49 let, prodala jsem střechu nad hlavou, můj tiny house, pozemek jsem měla v pronájmu, pořídila starší obytné auto a i se svojí straší fenkou jsem vyrazila žít do Evropy. Pro někoho šílenost a nezodpovědnost, pro někoho odvaha a touha to taky zkusit. Pro mě to je splněný sen a ještě neumím říct, jestli to byla správná volba nebo jsem ulítla. Zjistím časem. Ale litovat toho nebudu, protože budu znát odpověď a nebudu litovat, že jsem to alespoň nezkusila.

 A život je najednou jinej.

Popravdě vyjet do světa jsem chtěla už ve svých 18 letech, ale bála jsem se sama. Přeci jen to bylo krátce po 89 a my neznali nic jen ČR a Slovensko. Dneska se nebojím, užívám si to, i když to co vidíte na instagramech je pozlátko. realita je často jiná. Nebudíte se pokaždé s krásným výhledem na moře nebo jezero, občas teda jo :) Vyhledávání kde přespíte je víceméně denní záležitost, ale věřím, že až budu zkušený cestovatel a nomád, půjde to snadno a nebudu řešit každej detail jako teď. Přesto je to svoboda, velká, krásná a život je prostě najednou jinej. Poznáváte nové lidi, neupínáte se k věcem ani místům, protože si uvědomíte, že druhý den je všechno jinak. Jiné lidi, jiné místo. Já s čím, nejvíc bojuju jsou dvě věci, hledání místa na spaní, ještě nejsem dostatečně otrkaná nechat se odněkud vyhodit a riskovat :) a druhá věc je občasný syndrom podvodníka. Ač pracuji jako grafik a mám svůj projekt sen-zen, i další jiné nápady v hlavě, i tak mám občas pocit, jestli v mým věku už bych neměla myslet na jiné věci a ne lítat takhle po světě. Jestli bych neměla mít "normální" zaměstnání a ne pracovat na cestách. Bohužel se mi doposud nepodařilo najít duši, která by mi byla věkově blíž než lidé pod 40 let a dokázala mi říct, že je dobře, že žiju svůj život jak chci já. Že není šílenost prodat tiny house, odjet do Evropy a zkusit žít jinak... tak jak jsem si vždycky přála zkusit žít.

Co mi hodně pomáhá je moje kreativita, která se mi tady neuvěřitelně otevřela. Skvěle se mi píše. Dřív to nešlo, měla jsem blok, všechno se mi zdálo těžké a nebylo možné napsat pár řádků bez dřiny. A ani mě to nebavilo. Tady to jde, samo. A miluju to. A doufám, že i vy rádi čtete moje články, protože skrze ně vám toho chci tolik říct a předat. Třeba abyste se nebáli žít své sny. O tom život je, žít svůj život, ne život někoho jiného. Neutíkat před sebou, ale žít. Jedna věc, kterou jsem teda stále nepřekonala je vylézt na obrazovku. Ráda ybch sdílela některé věci na Youtube, ale zatím mi to nejde, takže plánuju začít audiem. Možná je to stud, možná jen to, že si ráda hlídám soukromí. Nejsem instagramovej ani facebookovej hráč a ani nebudu. Youtube a Substack jsou asi jediné platformy, kde si umím představit sdílet svůj život. Prostě to tak mám, no.

No a na Španělsko nemám vůbec plán.

Včera jsem zaparkovala na krásným místě už v jižní části Švédska, protože mířím do přístavu a čeká nás Německo, Francie a Španělsko. Německo a Francii letos jen projedeme a jedeme rovnou do Španělska. Přidá se k nám na pár dní můj syn, který pak odletí z Barcelony na Maltu, kde studuje na univerzitě. No a na Španělsko nemám vůbec plán, ale jako vůbec. Ono totiž Španělsko ani nebylo místo kam jsem chtěla jet, kromě severní části a Pyrenejí. Důvodem není Španělsko jako takové, ta země je krásná, ale já mám ráda chladnější počasí. Teploty nad 20 stupňů nejsou pro mě. Ale od února mě tam něco volá, já netuším co to je, jen vím, že když jsem v minulosti tenhle svůj vnitřní hlas, volání, poslechla, pokaždé to bylo přesně to, co můj život potřeboval. Takže opouštíme Švédsko a dáme šanci teplu. Doufám, že zvládnu projet (i projít) mé vytoužené Pyreneje. A když koukám na mapu, máme před sebou pořádnou štreku. Ale těším se na něco nového, na to co přijde i na ty velké kruháče, kde budu s Hynkem muset manévrovat. Ale teď jdeme s Beou ven do, ještě švédského, lesa a nacpat se borůvkama a malinama. Tak zase příště na psanou 😎