Proč? Protože žiju a dělám co chci? Protože můj život patří mně?

Posledních 10 dní se ve mně střídavě perou pochybnosti, strach i otázky: Udělala jsem dobře, že jsem prodala tiny house a odjela?... Zvládnu to finančně?... Nejsem už stará na to takhle riskovat?.... atd. atd. Emoce lítají nahoru a dolů a nejde to zastavit. A tak to v sobě analyzuju, ptám se proč ty pochybnosti, znám odpovědi a stejně se to celé neustále vrací a rejpe to do mě ze všech stran. Špatně spím, nemám energii a ze všeho mě bolí hlava. Přesto někde uvnitř cítím, že j

Fakt se mi to děje. Tolik jsem si v životě přála vyrazit do světa, rok žít třeba v obytným autě, různě přespávat, pracovat na dálku, tvořit, zkusit si makat na rostlinné farmě, být svobodná. Sjížděla jsem spoustu videí, sledovala účty na instagramu a věřila, že i mně se to podaří. Podařilo. Je mi 49 let, prodala jsem střechu nad hlavou....

Chodíte na trhy, podporujete lokální značky a tajně toužíte sami nějakou značku vybudovat. Nebo tvoříte a nebaví vás už to jen rozdávat po kamarádkách nebo dělat do šuplíku. Nebo prostě máte nápad, který chcete zrealizovat, jen nevíte, jak začít, jaké první kroky udělat.