Pochybnosti, strach, otázky...

Posledních 10 dní se ve mně střídavě perou pochybnosti, strach i otázky: Udělala jsem dobře, že jsem prodala tiny house a odjela?... Zvládnu to finančně?... Nejsem už stará na to takhle riskovat?.... atd. atd. Emoce lítají nahoru a dolů a nejde to zastavit. A tak to v sobě analyzuju, ptám se proč ty pochybnosti, znám odpovědi a stejně se to celé neustále vrací a rejpe to do mě ze všech stran. Špatně spím, nemám energii a ze všeho mě bolí hlava. Přesto někde uvnitř cítím, že jdu správně. Neumím to nijak popsat, neumím to pojmenovat, ale uvnitř mně je klid. I když ego šílí, řve na všechny strany a nedá mi spát, uvnitř je zvláštní, pocit klidu, že všechno je jak má být.

Proč to tady píšu? Protože přesně tímhle si projde snad každý, kdo se odváží žít podle sebe. Ztráta jistoty, změna prostředí, odloučení od blízkých a kamarádů, práce na cestách a před vámi jeden velký otazník. A když se k tomu všemu ještě přidají ti, kteří ve vás nevěří, odrazují vás, že děláte hloupost, pochybují o vašem rozhodnutí... no tak to je prostě tíha a je těžký ji unést sám. A tak zase váháte. Taky občas váhám. Vlastně teď zrovna ano... a hodně a není mi z toho nejlépe. Ale uvnitř mě je stále ten klid. A tak mu věřím. Sobě věřím. Že jdu správně. Že jsem ve velkém transformačním přechodu a ten prostě není úplně komfortní. Jenom vydržet a nevzdat to.

Kreativita je naší přirozeností.

No a pak přijdou ty chvíle, kterých je naštěstí víc, a ty vám ukážou, že vaše cesta je správná. Mně se třeba děje to, že když opravdu pochybuju, když se ztrácím, přijdou momenty, situace, které mi ukáží, že se mi vše děje jak má. Že jdu cestou, která je moje. A zase se cítím líp. Člověk si může říct, no raději nebudu nic měnit, i když bych chtěla, ale jistota je jistota. Nebo jak se říká... lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše. S tím já prostě nesouhlasím. Život se má žít, ne přežít. Nejsme tady kvůli penězům, velkým domům nebo luxusním autům. Naší přirozeností je být kreativní, tvořit a budovat to, co milujeme, co nás baví a být tím prospěšní sobě i ostatním. A kreativitou nemyslím jen uměleckou činnost. Kreativita je schopnost vytvářet něco, co je originální a užitečné. Je to dar, který jsme dostali každý do vínku, abychom jej naplno využili pro sebe i ostatní. Už jsem o tom trochu psala i v článcích: Máš nápad na vlastní značku, ale nevíš, jak začít?; Jak najít to "svoje" podnikání.

Pár dní teď bylo náročných, ale stačilo být vnímavá k věcem a událostem okolo, abych pochopila, že je to jen strach co mě brzdí. A to je ten nejhorší ukazatel. Nechci se bát, nechci žít ve strachu a nechci přežívat. Nechci si jednou říct: Měla jsem to alespoň zkusit. Raději si řeknu: Nevyšlo to, ale aspoň jsem to zkusila. Jenomže já vím, že sama sobě jednou řeknu tohle: Díky, že jsi v sebe věřila, nevzdala se a šla dál. Protože to stálo za to! Dejte vale strachu a pusťte do svého života odvahu na cestě za svým snem.